To, co může být obecně vnímáno jako dobré a krásné, se může stát zlým a ošklivým, když se překročí určitá míra. To, co je často vnímáno jako zlo, je pak protiváhou. Protiklady mají své hranice, za nimiž nastává "smrt".

Nemusí jít hned o fyzickou smrt, ale také "jen" o proměnu stavu v pravý nebo levý opak, jako kyvadlo nebo váhy.

Jako provazochodci balancujeme a pohybujeme se mezi kvanty možností.

Vlevo nebo vpravo ?
Klidný nebo aktivní?
Dovnitř nebo ven ?
Působit negativně nebo pozitivně ?
Těšit se z temnoty nebo ze světla ?
Dívat se nahoru nebo dolů?
Být sebestředným sobcem nebo mučedníkem, který se rozdává pro druhé?
Řídit se Rozumem a Racionalitou nebo Citem a Intuicí?
Dávat přednost Otcovskému principu nebo Mateřskému principu?
Být vázán Řádem intelektu, nebo se podřídit Anarchii těla a instinktů ?

Pokud dlouho setrváváme v extrémní situaci, přichází utrpení a někdy i smrt, a je jedno, jestli zleva nebo zprava, z Propasti nebo z Temnoty...

Extrémy poukazují na potřebu harmonie.
Neexistuje nakonec ještě třetí cesta?
Cesta
卐 Středu 卍